
Po zisku zlaté medaile na juniorském mistrovství světa debutovala Isolde Kostner ve Světovém poháru v zimě 1993/94 a už měsíc po debutu dokázala poprvé vystoupit na stupně vítězů. Od té doby přišla lavina vítězství a medailí, díky nimž se stala chloubou Itálie.
Zpátky k nám… Poté, co jsme zhlédli sjezd ve středisku Cortina, jsme šli do restaurace „al caminetto“, která se nachází hned vedle sjezdovky Olimpia (kde se jezdí Světový pohár); kolem poledne dorazila Isolde Kostner a přidala se k nám, abychom všichni společně poobědvali (my blogeři a celý tým Milka).
Po obědě jsme si hned nazuli lyže a začali brázdit zasněžené svahy střediska Cortina ve společnosti skvělé lyžařky z Jižního Tyrolska. Byla to opravdu čest moci lyžovat s Isolde Kostner, neuvěřitelný zážitek, který nám jistě nesmazatelně zůstane v paměti!

všichni připraveni na fantastický lyžařský den s Isolde Kostner
Po skončení lyžařského dne jsme sjeli do cíle sjezdovky „Olimpia delle Tofane“, kde tým střediska Cortina uspořádal malou oslavu s hudbou a svařákem. Dalo se odmítnout dobrou sklenku svařáku? Rozhodně ne, vzhledem k úžasné atmosféře a zimě, která se se zapadajícím sluncem stupňovala.
Když jsme naložili „všechno, co jsme měli“ do mikrobusu, vrátili jsme se do hotelu, kde jsme po několika hodinách pauzy sešli na aperitiv do hotelového salonku s výhledem na sjezdovku Tofane. Po několika minutách přišla Isolde Kostner a spolu s týmem Milka jsme si trochu popovídali o lyžování a zimní turistice. Co jsme nevěděli a co jsme se dozvěděli: Isolde se po ukončení kariéry plně věnovala rodině a svému hotelu. Se svým manželem provozuje půvabný hotel se 3 hvězdičkami v Selva di Val Gardena (Hotel Soraiser); jde o rodinný podnik, a tak je práce hodně, zejména během lyžařské sezóny, kdy lyžaři z celé Itálie (i Evropy) přijíždějí do Val Gardena užívat si sjezdovky Sella Ronda.
Právě když jsme o těchto tématech mluvili, vyprávěla nám, jak v plné sezóně Sella Ronda připomíná skutečnou dálnici, s lyžaři ze všech stran, zatímco po skončení „top“ týdnů jsou sjezdovky krásně volné a dá se lyžovat v klidu. Právě tento velký nápor ve špičkových týdnech (a malý zájem v ostatních týdnech) vede mnoho provozovatelů lanovek a vleků k tomu, že ukončí sezónu, i když na zemi leží ještě spousta sněhu a sjezdovky jsou v perfektním stavu. Udržovat v provozu tolik kilometrů sjezdovek se z hlediska nákladů (rolby, personál, elektřina) nevyplácí, a proto se často volí ukončení sezóny „předčasně“. V návaznosti na to jsme využili příležitosti a zeptali se jí, která lyžařská střediska v Evropě jsou podle ní nejlepší; odpověď zněla „střediska v Dolomitech“. Nejdřív jsme si mysleli, že je to samozřejmá odpověď (vzhledem k jejímu „dolomitskému“ původu), ale pak nám Isolde vysvětlila, že její preference vychází z toho, že podle ní jsou v Dolomitech sníh a tratě udržovány v lepším stavu, protože skiareál patří více vlastníkům. To, co vnímáme jako velká lyžařská střediska, jsou ve skutečnosti konsorcia, v nichž mnoho soukromých vlastníků dává svou lanovku či vlek do služeb střediska. To motivuje každého jednotlivého provozovatele udržovat lanovky a sjezdovky ve špičkové kvalitě, aby lyžař byl spokojený „a dostal chuť“ sjet sjezdovku znovu. Zdravá konkurence, díky níž jsou lyžařská střediska v Dolomitech udržována v co nejlepším stavu, což se naopak neděje ve velkých rakouských střediscích, kde úpravu a údržbu sjezdovek zajišťuje „velké lyžařské středisko“, které se o ně stará systematicky, aniž by přikládalo velký význam vlastnostem jednotlivých sjezdovek a lanovek.
Během aperitivu jsme také měli příležitost ukázat jí web MondoNeve.it na tabletu, který jsme měli s sebou. Při procházení webu Isolde objevila Hotel Sud-Ovest, kde si vzpomíná, že bydlela během pobytu v Sestriere u příležitosti lyžařských závodů.

Isolde Kostner prochází MondoNeve.it
Po této malé odbočce jsme se všichni přesunuli do restaurace „La baita Fraina“, útulné restaurace zařízené v alpském stylu s kouzelnou atmosférou. Byla pro nás rezervována zvláštní místnost s hořícím krbem, výzdobou Milka a skvělým hudebníkem/zpěvákem v tyrolském kroji.

Večeře Milka v Cortina d'Ampezzo
Během večeře nám Isolde Kostner vyprávěla mnoho historek ze své lyžařské kariéry; k nejdojemnějším určitě patřilo vyprávění o tom, jak upadla při tréninku v Lake Louise (Kanada) a skončila v ochranných sítích. Z pádu – vypráví nám Isolde – si moc nepamatuju, jen že se mi zkřížily lyže; ztratila jsem vědomí a probrala jsem se, až když jsem uslyšela přilétat vrtulník. Čím blíž byl, tím silnější byl vítr, který rozfoukával sníh, takže se skoro nedalo dýchat. Isolde pokračuje – když jsem si uvědomila, že letí vrtulník, pomyslela jsem si: „aha, asi jsem spadla, to je fajn, teď mě vytáhnou nahoru a poletím vrtulníkem“; svým způsobem jsem byla „šťastná“ a necítila jsem bolest. Po převozu vrtulníkem – uzavírá Isolde – jsem plně nabyla vědomí a začala cítit bolest.
Pád v Lake Louise jí způsobil otřes mozku, kvůli kterému musela pauzírovat celých 12 měsíců. Isi přičítá tak dlouhou rekonvalescenci i tomu, že ve své kariéře naštěstí padala jen málokdy, a neměla tedy za sebou velké zkušenosti s rehabilitací.
Večeře pokračovala dalšími Isoldinými historkami: zjistili jsme, že nesmírně miluje Kanadu (kde vyhrála mnoho závodů), vyprávěla nám o letních trénincích na sněhu Jižní Ameriky (kde není ani živáčka a člověk tráví týdny ponořený do „divoké“ přírody And) a nakonec nám prozradila, že jednou z věcí, které jí na lyžování dělaly největší potíže, byly skoky, které se naučila dobře zvládat až po několika letech.
Po večeři jsme se vrátili do hotelu, kde jsme se rozloučili s nesmírně milou Isolde Kostner, která nám dělala společnost po celou sobotu 14. ledna 2012. Je to datum, na které jistě nikdy nezapomeneme. Isolde byla nesmírně milá a velmi zdvořilá, bez problémů odpovídala na otázky a byla to opravdu radost strávit s ní den na sněhu v Cortina d’Ampezzo.

Isolde Kostner a Davide z MondoNeve.it


Zatím žádné komentáře