Zemřel Walter Bonatti, italský horolezec, cestovatel a novinář, proslulý účastí na první italské expedici na K2.
Zemřel 13. září v Římě na následky náhlé nevolnosti ve věku 81 let. Walter zasvětil život horolezectví a zapsal se do dějin i do srdcí všech italských horolezců.
Silná a rozhodná povaha ho krok za krokem vedla k významným výkonům: k prvovýstupu východní stěnou Grand Capucin v masivu Mont Blanc a k dalším výstupům, při nichž otevřel nové cesty. Jeho první velké výkony provázela i smůla. Při výstupu na Mont Blanc uvěznila sněhová bouře Bonattiho a další členy jeho lanového družstva ve stěně a donutila je k 18hodinovému bivaku ve větru a sněhu. Horolezec byl nucen vystoupat ještě dalších 500 m, aby dosáhl vrcholu hory, a pak sestoupit pro pomoc. On a jeho spolulezec se zachránili, ale ostatní horolezci, kteří stoupali souběžně, přišli o život poté, co zvolili jinou cestu.
Nejslavnější událostí však byl výstup na K2 během první italské expedice.
Poté, co Bonatti sestoupil pro kyslíkové lahve, které jeho druzi nechali níže, zjistil, že kamarádi postavili tábor o 250 m výš. Vyčerpaný námahou a zastavený tmou byl Bonatti spolu se svým druhem Mahdim nucen strávit noc bez stanu či jiného úkrytu ve výšce 8 000 m při teplotě -50°.
Po návratu vznikl soudní spor a polemika o tom, co se stalo, s obviněními, která měla vinu svalit na horolezce Bonattiho; o mnoho let později se však ukázalo, že pravdivá byla verze, kterou vyprávěl Bonatti.
O té události napsal: „Té noci na K2, mezi 30. a 31. červencem 1954, jsem měl zemřít. To, že jsem místo toho přežil, záviselo jen na mně… “.
Tato událost ho přivedla k tomu, že ve svých výkonech pokračoval sólově a i tak dosahoval vynikajících výsledků. Když se rozloučil s horolezeckou kariérou, začal Walter nové dobrodružství jako reportér a cestovatel. Jeho významné činy mu vynesly titul rytíře velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku a důstojníka francouzského Řádu čestné legie.
Jeho odchod zasáhl celý horolezecký svět i všechny milovníky hor. Na rozloučenou stojí za to připomenout jeden z jeho nejdojemnějších výroků:
„Hory mě naučily nepodvádět, být upřímný k sobě samému i k tomu, co jsem dělal. Pokud se provozují určitým způsobem, jsou bezesporu tvrdou školou, někdy i krutou, ale upřímnou, jak tomu v každodenním životě vždy nebývá.“
Sbohem, Waltere.
Zatím žádné komentáře