Proč sníh pod botami křupe, když je velký mráz

Zvuk kroků vzniká mezi ledovými zrny. Teplota a struktura sněhu vysvětlují, proč zimní procházky nemají vždy stejný zvuk.

První krok zanechá stopu a vydá ostrý zvuk. Druhý ho zopakuje, zatímco okolní krajina působí tišeji než obvykle. Není to rozpor: zvuk vznikající pod botou a způsob, jakým sníh pohlcuje hluk, závisí na různých jevech. Abychom jim porozuměli, musíme si sněhovou pokrývku představit nikoli jako jednolitý blok, ale jako strukturu drobných ledových částic oddělených prostory naplněnými vzduchem.

Když na ni přeneseme svou váhu, struktura se změní. Zrna se pohybují, třou o sebe a stlačují se; některé vazby se přetrhnou. Právě tato drobná porušení, opakovaná pod podrážkou, mohou vytvářet známé křupání při zimní procházce.

Mráz mění chování krystalů

Švýcarský institut pro výzkum sněhu a lavin, SLF, popisuje sníh jako materiál, jehož chování závisí na teplotě, struktuře a rychlosti, s jakou je zatěžován. Při nízké teplotě se mohou krystaly a jejich vzájemné vazby při rychlém působení síly křehce lámat. Mnoho drobných současných prasknutí vytváří slyšitelný zvuk.

Blíže k bodu tání může naopak deformace probíhat snadněji bez stejného druhu lámání. National Snow and Ice Data Center upozorňuje také na roli tření: když se zrna při nižších teplotách stlačují, klade jejich vzájemný pohyb větší odpor. Blíže k tání tento vliv klesá.

Neexistuje tedy univerzální teplota, při které začne každá sněhová plocha vydávat zvuk. Záleží i na historii sněhu. Porovnat kroky po čerstvě napadaném sněhu s kroky po přeměněné krustě neznamená zopakovat stejný pokus se změnou pouhé teploty.

Proč krajina po sněžení působí tišeji

Čerstvá a měkká sněhová pokrývka může pohlcovat část zvukových vln. Prostory mezi krystaly pomáhají tlumit hluk přicházející z okolí. Pokud povrch roztaje a následně znovu zmrzne, takže je hladký a tvrdý, může zvuk naopak více odrážet.

Proto můžeme své boty slyšet zřetelně, přestože máme pocit, že se nacházíme v tlumeném prostředí. Krok vytváří zvuk jen několik centimetrů od chodce; okolní sníh mění šíření ostatních zvuků.

Při procházce je naslouchání tomuto rozdílu jednoduchým způsobem, jak si všimnout proměnlivosti sněhové pokrývky. Není třeba hledat odlehlé místo: stačí klidný, povolený úsek, několik kroků ve sněhu a porovnání s blízkým povrchem. Tento zvuk vypovídá o měnícím se materiálu, nikoli pouze o teplotě. Nelze jej však považovat za ukazatel stability svahů ani bezpečnosti trasy.

Čtěte také: Jak se uchovává sníh přes léto.