Od Vorabu v roce 1985 k superpipe na Crap Sogn Gion vedla cesta od lopat ke tvarovacím strojům. Sníh se musí formovat a udržovat, ne pouze hromadit.
První halfpipe v Laaxu byla padesát metrů dlouhá a měla stěny vysoké přibližně dva metry. V roce 1985 se na ledovci Vorab tvarovala ručně. Chronologie provozovatele začíná u této konstrukce, aby popsala vývoj prvku, který dnes může působit jako přirozená součást zimní krajiny.
Halfpipe je však připravenou stavbou: dvě stěny propojené dnem, jejichž tvar je nutné vytvářet a udržovat. Rozdíl mezi jednoduchým příkopem ve sněhu a použitelnou konstrukcí spočívá právě v plynulém navázání jednotlivých ploch.
Od lopat k prvnímu specializovanému stroji
V roce 1993 se zapojilo rypadlo, zatímco dokončovací práce se stále prováděly ručně. Následující rok se pipe přesunula na Crap Sogn Gion a začal se používat Pipedragon, stroj určený speciálně k jejímu tvarování.
Proměna se týkala kromě rozměrů také přesnosti. Stěnu nelze považovat za dokončenou jen proto, že dosáhla určité výšky: její profil musí umožňovat plynulý přechod od dna k hornímu okraji.
V roce 2004 se historie Laaxu propojila s Pipe Monsterem vyvinutým ve spolupráci se společností Zaugg. Následná výstavba vedla k superpipe otevřené v lednu 2015: provozovatel uvádí přibližně 6,9 metru výšky, 22 metrů šířky a 200 metrů délky.
Stroj odebírá sníh, aby vytvaroval oblouk
Zaugg popisuje své nástroje pro halfpipe jako zařízení připojená k rolbám. Řezací části pracují podle požadovaného profilu a odebraný sníh je odváděn dopravníkem.
Proces se liší od prostého zarovnání sjezdovky. Zde je nutné vytvořit zakřivený průřez a opakovat jej po celé délce konstrukce. Stroj tedy pracuje podle určité geometrie, zatímco obsluha připravuje a udržuje sníh potřebný k jejímu zachování.
Hromadění sněhu je jen jednou z fází. Konečný tvar vzniká také tím, co se odebere, přesune a upraví, podobně jako při modelování materiálu, nikoli pouze jeho ukládání.
Pozorovat snowpark a nezaměňovat úrovně obtížnosti
Historie velké pipe neznamená, že je vhodným výchozím bodem pro někoho, kdo vstupuje do snowparku poprvé. Rozměry a účel jednotlivých prvků je třeba posuzovat podle značení, pokynů personálu a vlastních schopností.
Pro návštěvníka však sledování příprav přináší další způsob, jak porozumět horám. Za hotovými stěnami, které jsou během sezony vidět, se skrývá nepřetržitá práce zahrnující návrh terénu, správu sněhu a údržbu.
Přechod od ručně tvarované pipe na Vorabu k superpipe vypráví právě o tom: nejen o zvětšování rozměrů, ale o proměně způsobu, jakým se sněhu dává tvar.
Zatím žádné komentáře